Zdálo by se, že úspěch na olympiádě člověka vystřelí až do vesmíru. Alexander Choupenitch ale zůstává nohama na zemi. „Olympiáda v Tokiu můj život nezměnila, možná mě jen někteří lidé začali vnímat jinak. Bronzová mediale je pro mě jen jako další krok na mé, doufám, že dlouhé, cestě. Zároveň to pro mě byl feedback, že to, co dělám, dělám správně,“ říká děvětadvacetiletý sportovní šermíř. Od Tokia prý ani necítí větší tlak okolí: „Pokud tlak cítím, tak jedině proto, že ho na sebe sám vytvářím, třeba i záměrně.“
Jaký tlak na sebe vytvoří před dalšími olympijskými hrami, které proběhnou v roce 2024 v Paříži, se ale nedozvíme. „O svých snech a cílech nikdy nemluvím,“ říká lakonicky Alex. Prozrazuje však, že trénuje každý den třikrát denně a doufá, že to nejlepší má ještě před sebou. K olympijskému úspěchu hodlá přidat další.
V přípravě ho podporuje i Toyota, na tréninky i turnaje Alexander jezdí Corollou Cross. „To auto mi strašně vyhovuje. Nejdůležitější pro mě je, že se do něj vejde velká šermířská taška a je pohodlné i na dlouhých cestách, které musím často absolvovat. Trénuju totiž v Itálii. Teď v zimě si ještě moc pochvaluju vyhřívané sedačky a vyhřívaný volant,“ směje se.
Polep, který zdobí Alexovu Toyotu, vytvářel sám ve spolupráci s kamarádem, rovněž šermířem Markem Totuškem. „Na jedné straně je moje jméno probodnuté katanou, což odkazuje na Japonsko, z druhé strany je fotka z olympiády po mém vítězném zápase o třetí místo. Zároveň je tu schovaná maska a býk, protože jsem ve znamení býka a jdu do všeho po hlavě,“ popisuje.
Na vzhledu auta si dal hodně záležet už proto, že v něm tráví opravdu hodně času. „Rád jezdím nočním městem, často v autě poslouchám, ale i tvořím hudbu.“ Možná jste Alexe zaregistrovali i coby rapera, má na kontě několik rapových singlů. Hudba ale prý určitě nebude jeho druhým povoláním. „Je to něco, čemu se věnuju ve volném čase, co mě baví, ale necítím žádnou potřebu dělat to pravidelně. Píšu celkem hodně, ale nahraju jen občas něco. Dávám si načas.“
Přestože ve volném čase musí kvůli třífázovým tréninkům hlavně odpočívat a regenerovat, zvládá toho obdivuhodně mnoho. Věnuje se i nejmladší generaci šermířů, pro něž během letních prázdnin ve svém rodném Brně pořádá týdenní šermířský kemp, aby jim předal své umění a zkušenosti.
„Jednoduché věci mě nikdy nebavily,“ říká úspěšný sportovec s tím, že nejnáročnější na jeho sportu je, že opravdu dlouho trvá, než člověk začne šermovat. „Když jsem měl pocit, že mi něco jde hned, nezajímalo mě to,“ přiznává. Šerm je podle něj záludný v tom, že člověk musí nejprve pochopit jeho pravidla a naučit se zkoordinovat celé tělo.
„V šermu je pořád spousta věcí, které člověk musí prozkoumávat. Je to nikdy nekončící proces učení a to se mi na tom strašně líbí,“ dodává.